Výprava do Berlína byla moje první zkušenost s United Games of Nations a taky první výprava v roli leadera. Od začátku jsem byla dost nervózní – jak se najdeme ve vlaku? Jak proběhne cesta? Bude nás opravdu někdo čekat na nádraží? Kde budeme bydlet? Jak to bude vlastně celé probíhat?

Nakonec, až na malý zádrhel s jízdenkami a jejich rezervací, proběhla cesta bez problému, na nádraží jsme se s naším doprovodem taky našli a berlínskou MHD jsme se zdárně dopravili až k cíli, tedy do kempu berlínského centra pro mládež, které se jmenuje FEZ. Ubytování nás mile překvapilo, okamžitě jsme se zapojili do ice-breakingových aktivit a nabatikovali si trička. Česká skupinka byla ze všech zdaleka nejpočetnější, kromě nás byly v Berlíně také delegace z Německa, Itálie, Slovinska, Turecka, Ruska, Ukrajiny, Srbska, Maďarska a USA.

Hlavním tématem výměny mládeže a workshopů byla práva dětí. Na úvod jsme všichni shlédli videa, která nás seznámila s problematikou, a pak jsme se rozdělili do workshopů, které jsme si předem mohli vybrat. Já osobně jsem se zúčastnila workshopu na zaměřeného na právo na nenásilné vzdělávání. Můj dojem z celého týdne byl, že si naši berlínští hostitelé vybrali opravdu komplikované téma, ale i tak se jim podařilo program podat celkem zábavnou formou. Nechyběly různé hry, diskuze, scénky a další aktivity. Součástí workshopů byl i půlden strávený s dětmi při hledání pokladu a také pomoc při organizaci dětského dne ve FEZu. Bohužel při dětském dni zradilo počasí a kvůli dešti jsme si ho moc neužili.

Kromě účasti na workshopech pro nás byly připraveny také výlety, dvakrát jsme se pěšky vypravili do Köpenicku, což je město, které se postupem času stalo součástí Berlína. Výměna byla slavnostně zahájena na místní radnici několika proslovy, každá delegace představila svůj stát a součástí večera byl i koncert a raut. Všichni jsme se ale těšili hlavně na návštěvu toho opravdového Berlína a také jsme se dočkali, Young Voices pro nás zorganizovali návštěvu parlamentu a poté jsme se prošli centrem města.

Celý pobyt bych hodnotila kladně hlavně proto, že jsme se seznámili se spoustou nových lidí z různých koutů světa, zažili zase něco nového a taky jsme se výborně najedli, všechna čest našemu berlínskému kuchaři.

Na konci týdne na nás sice čekala ještě trocha adrenalinu v podobě povodní u nás v České republice, do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se nám vlastně podaří odjet, ale i to dobře dopadlo a my jsme zdárně (a teď už i bez nehod s lístky a místenkami) dorazili domů.

Lucie Semianová

Leave a Reply