United Games of Nations 2015 v Berlíně

V neděli 7. června kolem půl šesté ráno se všichni pomalu začínáme scházet na nádraží. Tentokrát překvapivě ani nikdo nedorazí pozdě, takže ještě chvíli čekáme na příjezd vlaku a poté se společně přesouváme na nástupiště. Nejdřív jedeme jen chvíli a pak přestoupíme na vlak, který už nás zaveze přímo do Berlína. Zaberme si pro sebe dvě kupé, uspořádáme si svoje docela objemná zavazadla, sklopíme sedačky…a naše „výprava“ může začít – vyrážíme na United Games of Nations – letos s heslem „Balance yourself, balance to health.“

Cesta nám rychle utíká. V pořádku dorazíme na místo a na nádraží už na nás čekají dva zástupci Young voices: Erik a díky červeným vlasům jen těžko přehlédnutelná Nina. S jejich pomocí se dopravíme až do berlínského kempu, kde budeme následující týden bydlet. Protože někteří z nás se už United Games of Nations zúčastnili v minulých letech, tušíme, do čeho jdeme a všechno probíhá relativně v klidu a bez výraznějších šoků. I když víme, že kemp rozhodně nepatří mezi nejhezčí prostory v Berlíně. Tento dojem si vytvoříte díky třem konkrétním místům – záchodům, sprchám a stanům. Umývat se ale letos máme v nedaleké a velmi pěkné budově „FEZ“, kam budeme docházet i na workshopy…proto jen když dojde na ubytování, jsme lehce napjatí a doufáme, že na nás letos nevyjde spaní ve stanech. Přání se nakonec plní skoro všem – s výjimkou dvou z nás. Odpoledne ubíhá rychle, máme volno, vybalujeme si věci a postupně poznáváme svoje ne-české spolubydlící. Zjišťujeme, že nové delegace stále přijíždějí – tři volné postele u nás v chatce se zaplňují až nad ránem, kdy přijíždějí na místo sympatické slečny, o kterých se dozvídáme, že pochází až ze Srbska.

Příští ráno nás budí hlasitá hudba – připadá nám trochu otravná, ale budeme si na ni muset zvyknout, protože ji v následujících dnech uslyšíme často. Po snídani a rozcvičce – „morning energizer“ vyrážíme na první workshopy. Měli jsme za úkol vybrat si jedno ze tří témat: sport, nutrition, recreation. Sdělují nám, že i přesto si každý z nás vyzkouší všechny tři možnosti, první den však mířím na „svůj workshop“ – recreation. Naše skupina nezůstává v areálu, mineme dokonce i FEZ a během cesty usilovně přemýšlíme, kam bychom to asi mohli jít. Nakonec zastavíme v jednom z berlínských parků. Nejdřív hrajeme několik her na seznámení, abychom se ve skupině aspoň trochu poznali, následně přichází na řadu několik dalších jednoduchých aktivit, poté dostáváme volno, do kempu se vrátíme až odpoledne. Když se všichni sejdeme a připravíme, odcházíme společně do „městečka Köpenicku“, kde nás čeká oficiální zahájení letošního ročníku United Games of Nations v Berlíně a prezentace jednotlivých delegací. S naším výstupem to vypadá docela bídně a navíc odněkud přichází zpráva, že představení Česka se chystá hned na začátku…Nakonec to dopadne docela dobře a pak už jen v klidu sledujeme ostatní a začínám se tak postupně orientovat v tom, kam kdo patří a z jakých zemí účastní UG pocházejí. Vystřídalo se postupně všech třináct delegací: z České republiky, Francie, Finska, Polska, Srbska, Slovinska, Severního Irska, Ukrajiny, Turecka, Ruska, Německa a dokonce dvě z Itálie. Ještě si dáme dobrou večeři a odcházíme zpátky do kempu.

Další den se naše „workshopová skupina“ přesouvá na sport. Nedá se říct, že bych těšila, protože mezi pohybově nadané nepatřím. Dopolední část workshopu je teoretická; mluvíme o příčinách a způsobech zvládání stresu, svém vztahu ke sportu, ve skupinách vymýšlíme jednoduché cvičení vhodné „na doma“, vyzkoušíme spoustu dalších aktivit a her, které pro nás organizátorky workshopu připravily…nakonec jsem byla moc příjemně překvapená a zvědavá na odpoledne – praktickou část. Skupina se měla rozdělit na dvě menší podle toho, který sport bychom si přáli vyzkoušet: dancing – tanec a nebo fencing – šermování. I když si chci původně zvolit šerm, jdu nakonec na tancování, protože „fencing“ si vybírají skoro všichni, zatímco tanec upřednostňuje jen pár lidí…jak se dalo čekat, moc se mi nedařilo…naštěstí naše „učitelka tance“ Betty, kromě talentu projevila při práci s námi taky spoustu trpělivosti. Po workshopech se vracíme do kempu a dostáváme čas do večeře, abychom si mohli připravit jídlo na „International dessert“. Po večeři má každá z delegací nachystat na stůl pár sladkostí typických pro jejich zemi a pak už budeme všichni jen chodit a ochutnávat. Většina skupin přivezla zabalené jídlo s sebou jako bonbony nebo sušenky, například českou delegaci na „International dessert“ reprezentovaly lázeňské oplatky, hořické trubičky, bábovka nebo Kofola. Výjimku tvořila třeba italská delegace, která za odpoledne vyrobila tiramisu, nejspíš chutnalo moc dobře, protože než k němu někteří došli, už nic nezůstalo.

Další den na „jídlovém workshopu“ jsme dopoledne povídali o našem způsobu stravování a správné výživě. Odpolední část představovalo pečení. Díky této další mezinárodní spolupráci vznikly slané košíčky z listového těsta . I ve středu pro nás členové Young voices přichystali večerní program, tentokrát v podobě „Motto party“. Podmínkou vstupu byl sportovní oděv. Odešlo se z kempu a ve stejné místnosti, kde v úterý proběhlo ochutnávání národních dezertů, se teď povídá a tančí.

Na čtvrtek se všichni (aspoň z české delegace) těšíme už od začátku týdne, protože nás čeká celodenní výlet do Berlína. Předem dostáváme za úkol zapsat se na dva z osmi okruhů (vybíráme 1 ze 4 dopoledních a 1 ze 4 odpoledních). Skoro všichni Češi se nakonec sjednotí a po snídani si vyrážíme prohlédnout klasické berlínské památky, takže zastavíme třeba u Braniborské brány a po zastávce v parku, kde se spolu s dalšími skupinami setkáme a dáme si něco k jídlu, míříme na Alexanderplatz. Na odpoledne máme totiž vybráno „Shopping tour“ a hned jak dostaneme rozchod, skoro všichni se rozběhnou do obchodních center (speciálně do Primarku). Večer se vracíme zpátky se spoustou zážitků, nákupních tašek a pořádně utahaní, ještě se sedí a povídá, ale kemp „nežije“ tak jako vždycky, část lidí chybí, protože se zapsali na prohlídku nočního Berlína nebo „Bar tour“.

To lze pocítit i další den v podobě výrazného úbytku účastníků na workshopech. Štěstí přálo všem, co si jako hlavní workshop určili „recreation“. Naši vedoucí totiž prozíravě připravili opravdu těžce relaxační program. Po chvilce povídání jsme ulehli na polštářky, Erik zhasl a začal číst (něco, o čem přesně nevím, jak to pojmenovat – řekněme „uklidňující text“), přičemž několik lidí brzy na to usnulo…a tak mohli ti, kteří ráno s námahou vstávali nakonec i tak do oběda odpočívat. I odpoledne není v plánu nic náročného, dostáváme delší volno a rozhodneme se znovu podívat do Köpenicku. Vrátit se stihneme akorát na večeři.

Přichází sobota a náš pobyt pomalu končí. Do oběda intenzivně nacvičujeme závěrečné představení našich workshopů, potom už jen pár posledních příprav a sejdeme se v prostorné tělocvičně, kde postupně své finální výstupy předvádíme. Večer zakončíme celý týden „Talent’s night“, téměř z každé delegace přichází nadaní lidé ukázat své schopnosti. Sledujeme řadu působivých a opravdu pestrých vystoupení – od tanečních a pěveckých čísel až po důkaz dělitelnosti číslem 11 (myslím). Hlasováním byla jako nejlepší nakonec zvolena tanečnice Betty z Young voices, Čechy zastoupili „yoyo chlapci“ Nuget a Tomáš a dopadli taky moc dobře.

Nacházíme se opět v té samé velké tělocvičně. Jen jedna věc se změnila – podél zdi někdo natáhl provázek a kolíčky na něj připevnil obálky. Na každé z nich stojí jméno jednoho účastníka kempu. Večer už někteří odjíždí a začíná loučení. Obálky se rychle plní všemi možnými vzkazy a kolem uvidíte množství lidí objímat se nebo vytvářet společné památeční fotky. Když se vrátíme zpět do kempu, někteří už musí balit a pomalu se chystat k odjezdu, spousta lidí ale zůstává venku, protože si chtějí poslední noc ještě užít a neradi by prošvihli něčí odchod.
Naše delegace zůstává do rána. Kemp už vypadá dost vylidněně. Po snídani se naposledy loučíme se zbylými skupinkami a bohužel přichází ještě nepříjemnosti, protože holky hledají batoh a peníze…Na nádraží se dostáváme k poledni, chvíli čekáme na vlak, ještě máme dostatek času na nákup věcí potřebných s sebou. Opouštíme Berlín – někteří smutní ale většinou spokojení, poznali jsme nové lidi, získali množství zážitků, viděli krásná místa…takže se nám cesta rozhodně vyplatila.

Leave a Reply