Všechno začalo už v lednu, kdy jsme se jako tým konečně po třech měsících čekání dozvěděli, kterou zemi přeneseme na Olomoucké náměstí. Naším úkolem nakonec byla Anglie. Ikdyž jsme se vše důležité dozvědeli již v lednu, vážně jsme to začali brát až v polovině března. Přestože naše nejpečlivější členka měla většinu báječných částí našeho projektů již hotovou, začalo panické hledání informací, tvoření památek a opravdové přemýšlení nad ukázkou Anglie v pohybu. Vše bylo hotové teprve den před samotným zahájením. Ráno jsme uvařili černý čaj s mlékem a dovezli na náměstí vše od hromady balónků až po hlavní atrakci naší prezentace – Big Ben.

Po přeměně obyčejného dřevěného stánku na modro-bílo-červený skvost začalo hodnocení ostatních stánků. Všechny země měly své kouzlo. Některé jednoznačně vedly v jídle, jiné zase v aktivitách na stánku a některé nás ohromily svým vzhledem. Byly stánky, od kterých se mi doopravdy nechtělo odejít. Během hodnocení stánků vystupovaly na pódiu různé kapely. Poté na pódiu začalo jednotlivé představování všech států a hlavního slova se ujala kouzelná moderátorka, které se, ne bezdůvodně, říká Hermiona. Její pravou rukou byla Mafalda, italská studentka která je zde v rámci EVS. Mafalda chodila od státu ke státu a ptala se na různé zajímavosti určité země. Někteří na pódiu představovali svůj stát opravdu důkladně a jiní (jako třeba my) spíše naznačovali tancem. Mimochodem tanec provázel téměř celý den na náměstí, jelikož program byl prokládán jeho tradičními formami.

Vše se chýlilo ke konci a všichni i přes své značné vyčerpání netrpělivě čekali, kdo se stane letošním vítězem. Naše Anglie se ocitla v první skupině, ve které jde o ta nejvyšší místa. Rozdali nám tašky s dary a pak se čekalo. Napětí na pódiu se dalo krájet. Upřímně už jsem se chystala, jak začnu tleskat Francii (stánek co mě opravdu okouzlil). Když se ozvalo: ,,A na prvním místě je… Anglie!” Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se vlastně děje, ale to už tleskalo celé náměstí, loňští výherci nám předávali putovní pohár a všichni nám gratulovali. Radost a hromadné štěstí celého týmu bylo nepopsatelné. Báječný pocit. Smích doprovázel bleskový úklid stánků a s úsměvem na rtech se šlo domů. Občas možná bylo všechno takové příliš rychlé, ale stálo to za to. Zvláště, když máte tak skvělý tým, jako jsme měli my. Tímto jim všem strašně moc děkuju.

Monča Večerková

Categories: 5 Reporty 0 like

Leave a Reply