Na tábor jsme odjížděli 19.7.2013 a jako každý rok jsme jeli do Ochozu u Konice. NIkdo jsme moc nevěděli, co můžeme od tábora s názvem “Továrna na sny” očekávat. Ale všichni jsme se těšili, až už budeme na místě.

Byli jsme dost překvapení, když v Laškově autobus zastavil uprostřed lesa a vedoucí nám řekli, že si do tábora zajdeme pěšky. Samozřejmě šli s námi, ale nadšení jsme moc nebyli. Po cestě jsme hráli spoustu her, což bylo pro nás dost vyčerpávající, ale i tak jsme si to užili. Jakmile bylo vidět tábořiště, ulevilo se nám. Hned jak jsme se rozdělili do stanů a ubytovali se, mohl začít týden plný zábavy. Jako první proběhly hry, které nás rozdělily do čtyř týmů. Každý tým měl dva vedoucí. Červený tým, který byl plný sil a nadšení, měl za vedoucí Áju a Vráťu, žlutý tým se svou nápaditostí a vytrvalostí měl Sabču a Doma, zelený tým, který byl velice kreativní a plný energie, měl Martičku a Kubu a modrý tým se svým sportovním duchem a pozitivním přístupem měl Otu a Mafaldu. Všichni byli zvědaví, co nás čeká dál. Nemohli jsme se dočkat dalšího dne.

Brzo ráno nás probudil Kuba a šli jsme si zaběhat. Neměli jsme čas se ani převléct. Někteří jen v pyžamu doběhli ke kyselce a tam jsme se dozvěděli, že náš tábor zabrali kovbojové. My jako indiáni jsme museli tábor získat zpět. U kyselky byla snídaně a po ní následovala vzpoura, aby byl tábor zase náš. Pomocí „papkoulí“ jsme měli střílet po kovbojích a tím jim brát životy. Nakonec jsme tábor dostali zpátky, ale ne na dlouho. Ještě před obědem nám svázali ruce, abychom jako otroci mohli pracovat v dolech. Tam vypukla další vzpoura, která vedla k nové hře. Týmy soutěžily v sedmi disciplínách. Každý tým si vybral jednoho zástupce a výherce ze všech týmů se pak utkal s jedním z vedoucích. Někteří bojovali doslova do krve. Byl to teprve druhý den, ale všichni jsme byli vyčerpaní.

Třetí den nás čekal film Hobit. Hned ráno do tábora přišel skřet a dal nám instrukce k další hře. Museli jsme se naučit runovou abecedu, aby jsme v lese mohli rozluštit kousky textu které nám zanechali neznámí zprávaři. Hra byla dlouhá a vyčerpávající, a proto všichni byli rádi, že se jdeme najíst a odpočinout si. Po odpoledním klidu následovala další hra. Byly čtyři kruhy ve kterých jsme měli za úkol zničit trojnožky pomocí papkoulí, otrhat fáborky rozmístěné po kruhu, prasknout balónky a nakonec splnit všechny tři úkoly v jednom kruhu. Nakonec se nám podařilo vyhrát a v táboře byli všichni rádi, že je konec. Dnešní den byl jako všechny vyčerpávající. Už jsme se těšili do postele.

Jelikož jsme další den byli ve filmu Karlík a továrna na čokoládu, byla jsem z toho dost nadšená, protože je to jeden z mých oblíbených filmů. Hned od rána jsme začali s pohybovými hrami a hodně z nás bylo zmožených z minulého dne, takže někteří se hýbali jen tak, aby se neřeklo. Ale hned od zelené snídaně se všichni probrali a začal velký bojový den plný her. Zvládli jsme to všichni skoro bez zranění, i když to bylo hodně náročné. Přišel herní večer a užili jsme si spoustu legrace.

Nastal den hledání. Ocitli jsme se totiž ve filmu Sherlock. Už od rána nám bylo jasné, že se zapotíme. Hned po nalezení mrtvého knihovníka na mostě si každý tým vzal svou knihu, která u knihovníka ležela a začali jsme hledat. Všechny týmy běhaly po celém lese a v celém okolí

tábora a hledaly další knihy, ve kterých jsme pak luštili text, který nás dováděl blíž a blíž k cíli. Poslední místo nám řeklo, že se máme vrátit do tábora. Jakmile jsme se vrátili Sherlock nám řekl, že jsme uvězněni v Hermionině sně a máme dva dny na to, aby jsme vymysleli svůj vlastní film o tom, jak se s tohoto snu dostat zase do reality.

Přišel nový den a s ním i nový film. Záhada hlavolamu! Je to jasné, dnes se budou namáhat naše mozky. Vyrazili jsme do Ochozu, kde začala naše hra. Dostali jsme instrukce, že máme hledat zkumavky, které nás zavedou na další místo, ale text ve zkumavkách byl napsán morseovkou, takže nic lehkého. Každý tým měl trochu jinou trasu, ale vždy se někde týmy setkávaly. Hra byla dlouhá, vyčerpávající a napínavá. Když jsme došli do cíle, kde jsme měli hledat poslední zkumavku, všichni se vztekali, protože každému týmu trvalo dlouho odkrokovat si přesné místo a najít zakopanou zkumavku, ale dokázali jsme to! Po dlouhém dnu jsme uvítali odpočinek.

Konečně! Filmový festival Cannes. Poslední den před odjezdem, už všichni cítí, že další den se odjíždí domů, ale i tak netruchlíme a užíváme si poslední chvíle strávené spolu. Dopoledne jsme hráli hru, při které se běhalo po stanovištích, ve kterých byl materiál (papírky) na výrobu naší perfektní róby, abychom na festival mohli vůbec jít. Po obědě a odpoledním klidu nastala hra „najdi svou rodinu“. Bylo to jako v telenovele. Vše bylo zapletené a až do konce to nedávalo smysl. Pomocí básniček, které jsme se naučili, nám vedoucí mohli dát indicie ke jménům našich rodinných příslušníků, které jsme hledali. Nakonec se všichni našli a po večeři vedoucí mohli vyhlásit výsledky z celého tábora a byl velký táborák. Všichni se společně bavili, povídali si a smáli se. Po táboráku jsme zalehli do spacáku a další den se jelo domů.

Odjezd! Nikdo z nás nechtěl jet domů, všichni se balili, loučili a někteří i brečeli. Za celý tábor, jsme si na sebe moc zvykli. Po příjezdu do Olomouce šel každý domů. Odvezli jsme si z tábora ale spoustu modřin a škrábanců. A hlavní, co jsme si vzali s sebou, je spoustu zážitků a mnoho dobrých kamarádů. Už teď se těším na příští rok!

 

Nikča Malenková

 

Leave a Reply